Zámek Dolní Lutyně

O MNĚ

Jmenuji se Zámek Dolní Lutyně a bude mi neuvěřitelných 300 let. Budu vám teď vyprávět svůj příběh.

Z celé rodiny jsem zůstal už jen JÁ, barokní Zámek a kolmo na mne navazující, původně přízemní hospodářská budova. To, že se o MNE zajímáte, mi přináší radost, ve kterou jsem už nedoufal.  

I jsem býval mladý, statný, chtěný, život ve mně klokotal. Bez vaší přítomnosti však stárnu a chátrám rychleji, než bych si přál. Na živu MNE drží jen víra v život a také stejně stará kamarádka Lípa, která byla sázena pravděpodobně během panování pana hraběte Taafe. S tou jedinou si mohu vykládat o všech těch uplynulých časech. Krásných, ale i o těch bolavých.  

Jako každého seniora mne bolí úplně vše. Vržu, praskám, propadám se, protékám, plesnivým a každou chvíli ze mne někde něco odpadne jako malomocnému. Pro své okolí jsem už velkým strašákem. Zbourat MNE nemohou, protože od 4.10. 1994 jsem památkově chráněný a přesto se doposud se nikomu nepodařilo najít cestu, finance a sílu na mou rekonstrukci.

V útrobách MÉHO těla se zranily děti, byl jsem útulkem pro bezdomovce a dokonce jsem hořel. A sourozence, staršího pozdně-renesančního bratra, konírnu a kovárnu zbourali v osmdesátých a padesátých letech 20. století. Původní, doposud stojící přízemní hospodářská budova, která spojovala starý a nový Zámek, byla znetvořena v průběhu 20. století moderní technickou přístavbou 1. patra k nepoznání.  

HISTORIE

Pokud vás to zajímá, provedu vás SVOU historií a historií rodiny.    

(níže uvedené informace jsou čerpány z dostupných odborných pramenů a zejména z publikace „Stavebně historický průzkum“, který je k dispozici v Národním památkovém úřadu Ostrava)

13. století

První kolonizace Těšínska se datuje ke konci 13. století. V té době na území Těšínska existovaly velké plochy neudržovaného lesa a bažinatá oblast v povodí Odry a Olše.

Pro vývoj oblasti Těšínska byl velice významný rok  1281, kdy velké opolské vévodství, kterému do 13. století přináleželo celé Horní Slezsko patřící Polsku, bylo po smrti knížete Václava rozděleno mezi jeho čtyři syny. 

14. století

Obec Dolní Lutyně byla založena před rokem 1305, pravděpodobně jako slovanská osada na obchodní cestě jdoucí povodím řek Odry a Olše. Poprvé je zmiňována za vlády knížete Meška, který Těšínsko zdědil jako nejstarší ze čtyř synů knížete Vladislava.

První zápis o Lutyni se datuje mezi roky 1302-1313 v soupise biskupských desátků, které nařídil vratislavský biskup Jindřich I. z Vrbna. Ves „Luthina“ platila do biskupské pokladny ročně 288 peněz.

Na počátku 14.století Lutyně tvořila samostatný statek. V té době byla popisována pouze jedna Lutyně, bez jakéhokoliv přídomku.  

V roce 1365 Lutyni a Polskou Lutyni kníže Přemek prodal Paškovi z Barutswerde a až nyní se poprvé objevuje rozlišení obou Lutyní.

15. století

Na začátku 15.století, v roce 1409, kníže Bolek vyplácí Paška z Barutswerde a připojuje Lutyň k panství Fryštát. 

Ke konci 15. století v místě, kde se nyní nacházím, se rozléhal Lutyňský statek a se stal jeho centrem.

V některých pramenech jsou na pozemcích Lutyňského statku zmiňovány základy zbořené gotické tvrze ze 13. století. Její existenci nebo lokalitu se však nepodařilo doložit. 

16. století

Není přesně známo, kdy přesně byl postaven první, starší, ze dvou Zámků, protože neexistují žádné historické dokumenty a ani nelze provést historický průzkum díky tomu, že první Zámek byl kompletně stržen. Vznik prvního Zámku z období renesance se odhaduje na přelom konce 16. století a začátku 17. století. Jeho vznik je přisuzován šlechtickému rodu Šliků.

Zda má renesanční Zámek (nyní označovaný jako starý Zámek) nějakou souvislost s gotickou tvrzí ze 13. století nelze doložit. 

17. století

Významný hraběcí rod Šliků získal Lutyň v roce 1639. Manželka hraběte Jinřicha Viléma Šlika, Alžběta Maxmiliána z Drahotuš, se po jeho smrti provdala podruhé za Františka hraběte Taafe, pocházejícího z Irska. Ten po smrti Alžběty Lutyňský statek zdědil v roce 1700.

Taafové panství vlastnili v letech 1700-1792 a vybudovali zde „nový“ barokní Zámek a kamenný kostel, který nahradil původní dřevěný. MNE a Dolní Lutyni si Taafové zvolili za své slezské letní sídlo.

Za jejich působení, k původnímu severnímu renesančnímu starému zámku postaveným hraběcím rodem Šliků, přistavěli východní křídlo – mladšího barokního bráchu a všechny dohromady nás spojovala severní přízemní hospodářská budova ve společném půdorysu písmene U.

Taafové při svých letních pobytech v Lutyni využívali nové východní barokní křídlo s mansardovou střechou a původní starší renesanční Zámek mezi lety 1804-1821 začali používat jako sýpku. 

Na mírném navrší přímo proti zámku, původně dřevěný kostel, přestavěl rod Tááfů v kamenný římsko-katolický kostel, který svým účelům slouží dodnes. Existují informace, že některé dřevěné trámy z původního dřevěného kostela byly použity na krovy nového zámeckého křídla. 

18. století

V roce 1792 MNĚ a panství Taaafové prodávají Janu Laryšovi ze Lhoty. Ten se oženil s Annou Marií Teklou von Mönich a diplomem z roku 1791 dostal povolení užívat ke svému příjmení i příjmení manželky – Jan Larisch-Mönich.

Panství se rodově dědilo. Larischové měli však svá sídla, zámky v Karviné-Fryštátě a v Karviné-Ráji a tím jsem přestal být centrem Lutyňského panství a začal sloužit ke správě dvora a statku, jako kanceláře a byty úředníků a sýpka. Moc mne pád z výsluní netěšil, ale co jeden takový Zámek s tím udělá?

19. století

Rod Larischů vlastnil Lutyňský statek a oba Zámky v průběhu celého 19. století až do poloviny 20. století (některé prameny uvádí – do roku 1945). 

Starý renesanční Zámek postavený rodem Šiklů byl dlouhodobě využíván jako sýpka a postupně chátral, nový barokní Zámek byl používán jako byty a zázemí pro zaměstnance statku a úředníky.   

20. století

Zde se prameny liší. Jedny udávají, že vlastníkem byl až do roku 1945 rod Larisch-Mönichů. Jiné, že po vzniku Československa, za pozemkové reformy, kolem roku 1920, se vlastníkem celého dolno-lutyňského statku a obou Zámků stal Dr. Jiří Hahn. Ten zde údajně  bydlel se svou rodinou a do barokního Zámku, výrazněji investoval, staral se o NÁS a opravoval. Po ukončení 2. světové války v roce 1945, měl být veškerý majetek Jiřímu Hahnovi zestátněn a přejít do vlastnictví státu.  

Tyto dvě varianty budou ověřeny a doplněny.   

Od roku 1948 do roku 1989 jsem patřil pod správu zemědělských organizací. Nejdéle pod Státní statek Bohumín. V té době jsem poskytoval přístřeší pro zaměstnance statku a jejich rodiny.

Kolem roku 1950 byl můj stavební stav tak špatný, že bylo potřeba zbourat přilehlou kovárnu a konírnu.

Po listopadové revoluci v roce 1989 jsem přešel do majetku Pozemkového fondu ČR a později do majetku obce Dolní Lutyně. V té době obec opravila krček spojující barokní Zámek a na ni kolmo navazující hospodářskou budovu, která byla kolem roku 1950 zvýšena o jedno patro. Tím ztratila svůj historický původní vzhled.  Obě tyto budovy budovy byly využívány jako byty sociálně slabších občanů.  Obec se mnou měla velké plány, které se však vzhledem k finanční náročnosti nepodařilo realizovat.

MŮJ stav se tedy nadále zhoršoval.   

Odhadem, mezi roky 1975-1980 byl stav MÉHO staršího renesančního zámeckého bratra tak špatný, že byl beze zbytku stržen, a to bez jakéhokoliv záznamu a dokumentace. Po přesných údajích týkajících se zbourání původního renesančního Zámku budeme dále pátrat. Můj starší bratr zde stál přes 300 let, když valnou většinu svého života sloužil jako sýpka.  

Dnem 4.10.1994 jsem se stal kulturní památkou. Věřím, že to může pomoci k záchraně.

Vlastníci po roce 1989 budou postupně doplněni.

21. století

Vlastníci po roce 2001 budou doplněni. 

Souhrn

Na území Lutyňského statku jsem byl jako Zámek v Dolní Lutyni postaven na mírném návrší proti římsko-katolickému kostelu. Jazyky říkají, že ze starého Zámku vedly podzemní chodby jednou stranou až ke kostelu a druhou ke statku. Podzemní chodby jdoucí směrem ke statku se potvrdily při zemědělských pracích.

MOJE zrození začalo stavbou starého pozdně-renesančního zámku a pokračovalo výstavbou později přistavěného  novějšího „východního“ křídla barokního zámku. Oba Zámky spojovala nízká přízemní provozní budova. Tyto tři objekty spolu tvořili půdorys písmene „U“.

Starý zámek byl postaven těsně na přelomu 16. a 17.století. Není vyloučena historická přítomnost zbytků gotické tvrze ze 13. století. Novější barokní Zámek byl postaven mezi lety 1738-1766 a dal tak vzniku „východnímu“ křídlu.

V současnosti, bývalý renesanční zámek neexistuje, protože byl pro svůj špatný stav stržen odhadem mezi roky 1975-1980.

Když pozemek navštívíte dnes, najdete na něm výrazně zdevastovanou budovu barokního Zámku s prolomenou střechou a na ni kolmo navazující hospodářskou budovy s byty, které vznikly jako přístavba 1. patra nad původní přízemní hospodářskou budovou. 

Nové východní barokní křídlo má mansardovou střechu se šestiosou nádvorní fasádou, která je v současné době kompletně zničena. Prameny Stavebně historického průzkumu uvádí, že okna v přízemí, z jeho zevní strany směrem k cestě, měla okna chráněná mřížemi. Z dvorové části byl pouze jeden, pravý vchod, ne dva jako nyní a i v přízemí byla stejná okna ve stejném počtu jako v prvním patře. Dnes je mnoho z těchto oken zazděno nebo z nich byly

Pod spadanou omítkou je patrné ostré osekání cihel původně vystupujících ze zdí dosvědčují přítomnost sloupů označovaných jako pilastry. Pilastr je reliéfní plastický architektonický prvek, který připomíná sloup. Je však plochý a má pouze dekorativní účel. Nahoře je pilastr opatřen patkou a hlavicí. Patky a hlavice se nedochovaly.    

Do 1. patra barokního Zámku v současnosti nelze vstoupit z přízemí Zámku, průchod je možný pouze přes spojovací krček. Tedy zcela atypicky proti běžným zvyklostem obvyklého zámeckého členění. Vysvětlení však poskytují historické prameny, které uvádí, že původní schody vedli vnitřkem barokního Zámku z klenuté místnosti v jeho pravé části, kde byl také hlavní, klenutý vchod. Ten je nyní z větší části zazděný a osazený plechovými dveřmi. 

Současný druhý vchod vlevo je vytvořen sekundárně prolomením původního okna a vnitřní dlouhá chodba byla rozdělena na dvě části. Cílem této stavební přeměny bylo vytvořit dva samostatné byty.     

Kompletní demolice západního renesančního křídla v polovině osmdesátých let nenávratně zničila U dispozici obou Zámků. Přestože se jednalo o Zámky, jejich vzájemné umístění vycházelo z původních historických dispozic zemědělských dvorů. 

Škádlivá představa a otázka je zcela na místě – je šance, že by se dala postavit replika původního renesančního Zámku a vrátit tak zpět k původní uspořádání budov?  

   

KONTAKTY

Majitelé:
Otakar a Ivana Lucákovi 
Turgeněvova 1430/40
Ostrava-Radvanice, 716 00

MUDr. Otakar Lucák
Mob: 731 545 545
Mail:  info@otakarlucak.com

Mgr. Ivana Nesétová Lucáková
Mob: 774 714 002
Mail: i.na@seznam.cz

Číslo transparentního účtu: 
268446978/0600

Zámek Dolní Lutyně:
Ke statku 2
Dolní Lutyně, 735 53
www.zamek-dolni-lutyne.cz
Mail: zamek@dolni-lutyne.cz

Sleduj mě taky na:
Facebooku
Instagramu